Rádi vzpomínáte na vůni buchet, která se linula babiččinou kuchyní pravidelně každou sobotu, kdy jste u ní trávili prázdniny? A sotva jste se vyhrabali z prachových peřin, už na stole stály tvarohové a povidlové buchty seřazené v šiku jako vojáci. Tu vůni babiččiny kuchyně si pamatujete dodnes a máte možná v mysli i starý a odřený nábytek, ale přesto krásný, protože je spojený s nádhernými léty prožitých u babičky a dědy na vesnici či v roubence někde na kraji lesa.
Kuchyň byla zařízena skromně. Žádná tekoucí horká voda jako u vás v paneláku, ale „mycák“ -vysunovací dva škopky, které se naplnily ohřátou horkou vodou a nádobí, jenž se nashromáždilo za celý den se mylo naráz a pěkně nejdříve v jednom škopku a oplachovalo v druhém. Dřevěný stůl, ke kterému neodmyslitelně patřily i modře natřené pohodlné židle, na které babička ušila vlastnoručně „sedátka“, aby se vám dobře sedělo a nic vás u oběda netlačilo.
Při jídle jste mohli sledovat babiččiny skvosty vystavené ve staré kredenci – porcelánovou sošku tančící dvojice, kterou dostali vaši prarodiče ještě jako svatební dar a babička ji opatrovala jako oko v hlavě. Pěkně uspořádané hrnečky na kávu a čaj, bytelné talíře, které vaše milovaná uměla naplnit úžasnou rajskou omáčkou pokrytou nadýchanými knedlíky. Anebo babiččiny péřové kynuté ovocné borůvkové a jahodové knedlíky, které vařila výhradně v páře – takové už jste nikdy neochutnali, než když jste trávili prázdniny v její chaloupce. Do kredence zákonitě patřila i lahvička domácí slivovice, kterou děda v neděli každé ráno otevřel a svátečně si nalil stopičku a připil všem na zdraví.
Jestli se vám po takové kredenci zastesklo a chcete si připomenout tu krásnou dobu, která už je nenávratně pryč a vlastníte chaloupku či roubenku, dnes není už nic problém. Můžete si nechat vyrobit poctivý dřevěný nábytek na míru či si vybírat již z hotového nábytku, který následně stylizujete nejen dle barev, ale i podle vašich nezapomenutelných vzpomínek.