Pokud otevřete učebnice svého dítěte či dokonce vnoučete, můžete zjistit, že v něm najdete zcela jiné věci, než jste se učili vy. To je také důvod, proč je mnoho lidí přesvědčeno, že se tyto knihy neustále přepisují, aby odpovídaly tomu, co je v té době „vhodné“. Pravdou je, že zde samozřejmě dochází ke změnám. Je však potřeba si uvědomit, že zároveň také dochází k novým objevům, které mění naše dosavadní znalosti. A ty je potřeba do těchto textů zahrnout.
Netýká se to samozřejmě jen historie. Pokud někdo například přijde na lepší způsob, jak dětem srozumitelně vysvětlit například trojčlenku či rovnice, je jasné, že se dříve či později ujme a začne být široce používán, až se nakonec dostane i do učebnic. To je také důvod, proč se například matematika učí jinak, než na to byli zvyklí naši dědečkové.
Pokud jde o historii, zde je situace složitější. U té starověké a středověké spoléháme především na archeologické objevy, které mohou v podstatě během okamžiku zcela změnit to, co jsme doposud předpokládali. Příkladem mohou být egyptské pyramidy. Lidé si dlouho mysleli, že byly vybudovány za pomoci otroků. Pak se však našly záznamy z doby jejich stavby, které odhalily, že se jednalo z valné většiny o kvalifikované dělníky a architekty, kteří byli za svou práci placeni. A dává to i smysl – tak důležitou stavbu, jakou pyramida bezesporu byla, by faraon nesvěřil nekvalifikovaným dělníkům.
Větší problémy však dělá novodobá historie, či spíše to, kdo je v ní označován za „toho špatného“. To se totiž může měnit podle aktuálního politického klimatu. Pravdou však je, že jen málokdo je zcela dobrý a málokdo úplně špatný. Historie není černobílá, ať už nám kdokoliv tvrdí cokoliv. A tak je na ni potřeba nahlížet.
Bohužel, děti vnímají svět z valné části právě černobíle, a nejsou ještě schopny pochopit odstíny šedi, a tomu jsou uzpůsobeny i školní knihy. Přesto by bylo dobré, aby se i v nich nacházely poznámky o tom, že prakticky v každém konfliktu obě strany dělaly věci, které nejsou zrovna „čisté“. Tak tomu totiž skutečně je.